Gestalt

Gestalt psychoterapie

je jedním ze soudobých existenciálních směrů vycházejících původně z psychoanalýzy, ale obohacujících práci s klientem o prvky fenomenologie a práce s tělem. Podstatou fenomenologického přístupu je proces pozorování a uvědomování v situaci teď a tady a co se děje mezi terapeutem a klientem. Terapeut společně s klientem zvědomuje složky právě teď přítomného prožívání a nechává prostor k jejich uspořádání do nového, smysluplného tvaru.

Mnoho lidí v naší kultuře redukuje „tady“ na jediné místo ve své hlavě

Nicméně, při hlubším ohledání zjistíme, že se to týká celého těla. Mozek není jen hardware; mozek je hardware a software. Mozek rozhodně není naprogramovaný. Většina úkonů, jež provádíme rutinně, je naučenou zkušeností. Tyto „rutinní úkony“ jsou mnohými badateli nazývány „schémata“. Jedná se o rozdílné pojmenování navyklého či habituálního chování, prožívání a myšlení, o nichž každý ví a která, pokud se stanou pro daného člověka neproduktivními ve vztahu k uspokojování jeho potřeb, bývají pak předmětem terapeutické práce. V terapii je zásadní si uvědomit, že nepracujeme s lidmi-stroji, ale s lidskými bytostmi, které nejsou pouze „naprogramovány“ a u nichž nestačí jen vyměnit porouchanou součástku.

Aby člověk mobilizoval svůj vrozený potenciál

musí překonat frustrace a překážky v procesu osobního zrání a uvědomit si části osobnosti, které byly v procesu vývoje potlačené, odcizené, odštěpené. Takto vzniklé mezery ve vývoji osobnosti a neuspokojené potřeby vedou ke konfliktům a narušení schopnosti naslouchat „autentickému Já“. Cílem terapie je širší uvědomění s následnou možností volby.

V průběhu terapie, metodou odstupňovaných experimentů zvyšujeme uvědomování smyslových počitků, svalového systému a impulzů v těle,

čímž následně klient obnovuje širší sebe-uvědomování, mobilizuje energii potřebnou k akci a změně žádaným směrem. Opakovaně se tážeme, co se děje a co klient „zakouší/prožívá“ v průběhu experimentů – čím se vynášejí na povrch těžkosti. Gestalt terapie není zaměřená na úkol, nýbrž na to, co brání jeho úspěšnému plnění.

„Člověk může růst jen ze své skutečné podstaty a ne z ambic a uměle vytvořených cílů. Pravou podstatou člověka je integrita. Teprve je li integrována spontaneita a uvědomělost, může člověk učinit skutečnou existenciální volbu“.

www.gestalt-praha.cz